Rozhovor na Topzine.cz (1. 7. 2010)
Už samotný název Tajná kniha Šerosvitu v sobě skrývá jistý příslib tajemství a nebezpečí. Mohli byste tuto knihu představit trochu blíže? Co od ní může čtenář očekávat a na co se může těšit?
Tajemství i nebezpečí se čtenář dočká víc než dost. Tajná kniha Šerosvitu je příběh postav, které touží po vysokých cílích, po shledání s dávno ztracenými blízkými, unikají před téměř jistou smrtí – a to mezi dvěma světy, naším lidským a světem přízraků, Šerosvitem. Kniha nemá jednu nebo dvě hlavní postavy, hrdinů je více, ale příběh jako celek se točí zejména kolem dvou míšenců, potomků člověka a přízraku. Míšenci pro Šero představují obrovské riziko, protože mohou volně procházet mezi světy, mají moc jako nikdo jiný… a proto je nutné je jich zbavit. To má za úkol prastarý vymítač lidí a míšenců z Šerosvitu – se svými zkušenostmi a silou představuje smrtelné ohrožení i pro dvojici mladých míšenců.
Když už jsme u toho, kde vlastně leží onen mýtický Šerosvit a co na něm přitahuje lidi natolik, že jsou schopni obětovat téměř vše, jen aby mohli překročit jeho hranice?
Šerosvit leží všude, kde je i lidský svět. Přízraky se živí lidskými emocemi, a tak jejich osídlení kopírují místa, kde žije hodně lidí – nebo kam lidé alespoň přicházejí. A lidé byli vždy přitahováni neznámem, toužili po objevování a zázracích… Šerosvit jim to dokáže poskytnout. A nejen to. I potenciálně obrovskou moc – skrz vyvolání přízraků, které pak musí lidem sloužit. Přízrak by mohl proniknout téměř všude, rozumí všem lidským jazykům – mohl by to být dokonalý vrah nebo špeh, i kdyby nechtěl.
A naopak – čím je lidský svět tak zajímavý pro přízraky obývající Šerosvit?
Přízraky jsou na světě lidí bezprostředně závislé – a jsou fascinovány lidskými emocemi a odlišnostmi našeho světa. Pohybujeme se bez vláken, jen po zemi, potřebujeme jíst hmotné potraviny, máme podivné způsoby rozmnožování a zábavy, mluvíme tisíci jazyků…
Kniha nemá jediného ústředního hrdinu, ale její děj se točí hned kolem několika postav. Která z nich vám nejvíce přirostla k srdci a proč?
Bezpochyby nejzajímavější postavou je pro mě vymítač Magistr Lang. Tuto postavu si minimálně dospělý čtenář nemůže neoblíbit… Jinak mi docela přirostl k srdci Erik, který sice také není zrovna kladnou postavou, ale je zajímavý svou cílevědomostí, obrovskými ambicemi spojenými s inteligencí – jenže bohužel s menší dávkou realističnosti a empatie. Mám pochopení a sympatie vůči ambiciózním postavám (dokonce i k těm naprosto neúspěšným – moc jsem si oblíbila třeba Rimmera z Červeného trpaslíka…), možná proto, že sama patřím mezi poměrně ambiciózní lidi – snad s daleko větším množstvím soudnosti než Erik Gajer.
Co vlastně hrdinové vašeho příběhu, ať už to jsou lidé či přízraky, hledají a po čem touží?
Erik touží po absolutní svobodě, které patrně nemůže dosáhnout jinak než bohatstvím a mocí – pouze dostatečně bohatí a mocní lidé si v jeho světě mohou dělat, co chtějí, a nemusejí se podřizovat nikomu jinému. Také ale touží po objevování Šerosvitu, po sjednocení obou světů, které by oběma jen prospělo a zahájilo novou éru pro lidi i přízraky… A chce i zjistit, kam se poděla jeho matka, paní Gai.
Ta pro změnu toužila po poznání Šerosvitu a setkání s Magistrem Langem, do kterého se díky starým čínským legendám doslova zamilovala. Není jediná, kdo má podobnou posedlost – japonský inženýr Hasegawa Ryunosoke touží po opětovém shledání s liščí ženou Kitsune, ta se zase snaží chránit svého syna Kamila, který hledá dobrodružství a odhaluje svůj původ… A jeho sestra Kamila zjišťuje, že má i přízračnou rodinu, a chce znovu najít svou matku.
Zkrátka každý má nějaký cíl, kterého se nehodlá vzdát – jenže v některých případech jsou cíle různých postav protichůdné…
V knize se prolínají čínsko-japonské mýty s realitou současného Česka. Proč jste zvolily právě mytologii těchto zemí? A dá se vůbec orient a Česko sloučit dohromady?
Sanča je sinoložka a Lucka velká japanofilka, a tak to bylo jedině přirozené. Sloučit se ty světy dají překvapivě dobře – koneckonců v Japonsku mají démony devítiocasé lišky, u nás se v pohádkách vyskytuje liška Bystrouška…
Můžete prozradit, jak se tento ojedinělý projekt zrodil? V čí hlavě vznikl prvotní nápad?
Záludná otázka… Pokud si správně pamatuji, přišla s tím Vilma a nadhodila ten nápad na Nyxu. Velmi rychle se ujal.
Koordinovat práci pěti autorek nebylo určitě vůbec jednoduché. Jak se vám to podařilo? A jak jste řešily případné rozpory?
Komunikovaly jsme hlavně na Nyxu, občas i na večírcích u Vilmy a Sanči, na výletě v Liberci u Karoliny… Nyx byl ale hlavní prostředek domluvy, na večírku se toho, jak si jistě dovedete představit, tolik nestihne… Přišlo mi, že vážné rozpory se nekonaly – když jsme se na něčem neshodly, rychle jsme našly jiné řešení.
Ačkoliv je Tajná kniha Šerosvitu určena spíše dětem a dospívajícím čtenářům, má co nabídnout i dospělým. Můžete „vypíchnout“ její hlavní přednosti pro různé typy čtenářů?
Jistě, koneckonců již zmíněný japonský inženýr je posedlý nádhernou liščí ženou, která ho uhranula, dalo by se to nazvat až erotickou posedlostí. A v příběhu nejsou hlavní problémy a zájmy dětských hrdinů, jsou rovnocenné se záležitostmi dospělých – ti se na rozdíl od jiných knih nemusejí učit podřizovat dětem a chápat je, ale pochopení a kompromisy musí být oboustranné.
Má ještě snění a „fantazírování“ smysl v naší moderní, přetechnizované společnosti s 3D filmy a počítačovými hrami?
Rozhodně! Bez fantazie a zvědavosti by společnost ustrnula. Dopředu ji posunují hlavně ti, kteří si dokážou říct „co by se stalo, kdyby…“ nebo „zajímalo by mě, jestli by šlo…“ Je to spíše aktivní než pasivní zábava, jako jsou třeba filmy a seriály. I ty v nás sice mohou vyvolat zajímavé myšlenky, ale při čtení musíme vynaložit větší představivost.
Fantasy umožňuje snít i těm, kteří si mysleli, že už to dávno zapomněli. Znovu můžeme objevovat, divit se a fantazírovat. A třeba nás to inspiruje i ke snění v běžném životě.
A otázka poslední: Máte v plánu napsat v budoucnu nějaké pokračování Šerosvitu?
Případné pokračování ve formě další povídkové antologie bude záviset na tom, jak se ujme Tajná kniha Šerosvitu. Už teď ale připravujeme vlastní menší projekty z Říše šera – já, Karolina Francová i Sanča Fülle máme hotové samostatné povídky, moje vychází v aktuálním čísle Pevnosti, další budou zřejmě někde publikovány v blízké době. A nevím jak ostatní, ale mě neustále napadá spousta nových věcí, nedávno mě během přednášky Úvod do religionistiky doslova udeřil do nosu nápad na novou šerosvitovou povídku… Takže myslím, že se Šerosvitu určitě ještě alespoň několikrát dočkáme.
