Březen se blíží a s ním i napjatě očekávaná antologie space opery sestavená Robertem Pilchem, Capricorn 70, která vychází ve středu 4. března. Abych vám trochu ukrátila čekání, podělím se o krátkou ukázku ze své povídky Odvrácená strana, která je součástí antologie. Uhodnete, v jakém prostředí se povídka odehrává a jaká inspirace k tomu vedla?
Sněžení během posledních dvou hodin zesílilo. Na denní straně poslední dobou narůstala aktivita. Tady, stovky kilometrů bezpečně za terminátorem, se nepatrné vločky kondenzovaného železa a titanu pomalu snášely k zemi. Kovový sníh byl pouhým okem neviditelný, částice měřily sotva mikron. Padal však neustále po mnoho milionů let; dost na to, aby se tu nahromadilo bohatství v pročištěných rudách.
„Na šestce všechno v pořádku,“ oznámil Linus a zavřel za sebou dvířka titěrné kontrolní místnosti. „Přesouvám se k pro dnešek poslední.“
Jaderným rozpadem poháněné pece se tyčily ve věčné noci a chrlily jeden kompaktní blok železa či titanu za druhým. Několik z nich také zpracovávalo jiné kovy: hliník, chrom, nikl… Neúnavné vlaky a občasný rover je sem přivážely z míst těžby.
Linus se nemohl dočkat, až jeho procházka venku skončí. Vizuální inspekce strojů byly převážně zbytečné a zastaralé, ale pořád byly povinnou součástí zdejší práce kvůli „co kdyby“ a lidské vynalézavosti.
„Vracím se,“ ohlásil konečně a zamířil ke kolejím, kde čekal jeho malý vůz.
„Už zase se snažíš pokořit rekord v rychlosti inspekce?“ odpověděl mu hravý hlas.
Linus se drobně zamračil. Miranda ho vždycky škádlila, když byla řada na něm jít ven. Zdálo se mu, že ona si zdejší krajinu užívá – on rozhodně ne.