Nové povídky za hranicemi

Státnice za mnou; články, překlady, korektury, copywriting a konečně i práce na novém románu a povídkách přede mnou. Zatím vycházejí práce z dřívějška, a tak mi v posledním týdnu vyšly hned dvě povídky v zahraničí (a v nejbližší době se chystá další).

Rumunský webmagazín Fantastica.ro připravil speciální české číslo, kde vyšel překlad mé povídky The Symphony of Ice and Dust do rumunštiny (ano, je trochu zvláštní, že dřív vyšla rumunsky než česky, ale co se dá dělat – XB-1 neuspěchám…). Dalšími povídkami přispěli Lucie Lukačovičová, Božena Čechalová, Pavel Renčín a Jaroslav Mostecký. Kromě toho v čísle vyšla i řada esejí od českých i rumunských autorů o české fantastice. Díky editoru Cristianu Tamasovi za nápad sestavit číslo zaměřené na české autory! Doufám, že naše fantastika rumunské čtenáře zaujme a že i čeští čtenáři se časem pro změnu budou moci seznámit s rumunskými povídkami.

V americkém časopisu Saturday Night Reader mi pak vyšla krátká SF hříčka A Taste to Be Remembered, která se prvně objevila česky jako Specialita šéfkuchaře v XB-1 4/2014.

Krom toho v pondělí 15. 6. od 16:00 organizuji workshop publikování v zahraničí. Inu, je vidět, že to jde!

Do útrob záhadné lodi… Ukázka z Elysia

V ukázce z románu Elysium, druhé části trilogie Blíženci, na webu časopisu XB-1 jste si mohli přečíst mimo jiné o nálezu záhadné vesmírné lodi poblíž Nové Andalusie. Jak se zkoumání kapsle, v níž mohl stěží přežít jediný člověk, vyvíjí dál? To naznačí nová ukázka…

Nevelký tým laboratoře vesmírných technologií Institutu pracoval na plné obrátky. Krátký spánek a rychlá dodání energie se staly každodenním chlebem jeho členů.

Amelia nespala už čtyři dny.

Na nohou ji držely energetické potraviny, vybičování adrenalinem, setrvačnost a kybernetické součásti jejího těla.

„Jeď se domů vyspat,“ prohlásila Val, jakmile ji dnes spatřila. „Nebo ne – vyspi se tady. Nechci vidět, jak v tomhle stavu řídíš.“

Amelia se zasmála. „Nádherně!“

Liangová pochybovačně povytáhla obočí, ale nerozmlouvala jí to. Jen si procházejíc kolem ní zamumlala něco jako však my víme, kdo se třikrát rozmlátil v kaňonu.

Amelia prošla sterilizační komorou a zamířila k vajíčku. Už o něm zvenčí zjistili všechno, co zjistit mohli – a všichni si byli vědomi toho, že to tak nemůže zůstat. Poslední dva týdny strávili jen přípravami na pokus o jeho otevření.

Respektive pokus o jeho ruční otevření.

Předtím proběhly první tři pokusy, kterým lidé jen přihlíželi – všem snahám robotů ale vajíčko bez sebemenší změny odolávalo. Až Amelia navrhla, že by stroj mohl reagovat na přítomnost žijících organismů, a setkala se s postupným váhavým přijetím.

Bude dnes den D? uvažovala a přejela rukou po vajíčku v místech, kde vypadalo nakřáplé – to se jevilo jako nejsnazší cesta dovnitř, neboť na povrchu nezjistili žádné spoje.

„Sezame, otevři se,“ zašeptala.

Do hodiny se kolem sféroidu shromáždila trojice lidí; další čtyři je jistili zvenčí a nepřetržitě monitorovali jejich životní funkce, vajíčko a podmínky v místnosti.

„Pořád si myslím, že bychom měli nechat roboty to udělat,“ řekl nervózně Rudolph a automaticky zdvihl ruku, aby se podrbal na bradě; lehký ochranný exoskelet mu v tom ale zabránil.

„A nejlíp to ještě celé sledovat seshora jako prvně,“ ušklíbla se Val Liangová. „K čertu, když už to zřejmě nejde jinak, zkusíme to takhle. Vsadím se, že s tím krámem stejně nehneme. Zjistit o tom zvenčí, co můžeme, a polechtat to ve fúzním reaktoru ve vesmíru daleko od planety, to je můj návrh!“

„Tak jo, pusťme se do toho,“ prohlásila Amelia a ke zděšení ostatních přiložila dlaně na sféroid a pak do něj vší silou kopla.

Chvíli panovalo konsternované ticho. Nic se nestalo.

„Jsi šílená, víš to?“ vydechl Rudolph.

„Jsem si toho dost dobře vědoma, ale díky za připomenutí. To bych asi totiž měla udělat i tohle.“

Amelia uchopila zprohýbaný povrch tam, kde se ze sféroidu stávalo „nakřáplé vajíčko“, zapřela se nohama a vyhoupla se nahoru.

Rudolph Vasquez ihned přiskočil a chtěl ji chytat, ale Amelia neměla ani v nejmenším úmyslu spadnout.

Vytáhla se až na samotný vrchol sféroidu a opatrně se postavila. Pak pravou nohou několikrát zadupala, ale vzniklý zvuk nijak nenaznačoval, že zařízení je duté. Popravdě skoro žádný nezazněl, jako by se náraz dokonale přenesl po celém povrchu a zároveň prakticky nerozechvěl okolní vzduch.

Náhle se ve sféroidu jako na pokyn rozevřel otvor, a než měla Amelia čas cokoli udělat, pohnout se nebo alespoň vykřiknout, propadla se dovnitř.

„Amelie!“ zvolal Rudolph. Hlas mu přeskočil. „Proboha, musíme ji dostat ven!“

„Nezavřelo se to. Ať tam roboti namíří kamery,“ přikázala Liangová, která navenek zachovala ledový klid.

Rudolph úzkostlivě sevřel pěsti. „Amelie, slyšíš mě?! Jak to, že neodpovídá?“

novakova-elysiumAmelia Valdezová neodpovídala, protože si připadala jako ve snu a zvuky zvenčí už vůbec nevnímala.

Propadla se nohama kupředu do měkkého, gelem naplněného křesla, v němž teď napůl seděla, napůl ležela. Před sebou měla neaktivní obrazovku a nevelký řídicí panel, který vypadal poškozeně. Titěrný vnitřek vajíčka se zdál nedotčený cizími zásahy; všechno tu působilo perfektně lidsky, ale zároveň na samé hranici možností současné technologie. Zakázková výroba, pravděpodobně pečlivě utajená. Nejspíše z Vodnáře, možná Amaterasu. Ten, kdo si loď objednal, musel být neskutečně bohatý nebo mocný, patrně obojí. Čím asi platilpenězi, znalostmi, protekcí? uvažovala Amelia, zatímco téměř okouzleně přejížděla prsty po měkkém materiálu křesla.

Dotkla se kontrolek na panelu, ale nic se nestalo. Systém byl zřejmě deaktivovaný.

Ale to Amelii Valdezovou nikdy neodradilo.

Odepnula ze skafandru pad a ruční laserový řezák. Usmála se a ztmavila průzor.

Ve chvíli, kdy řezákem oddělovala kryt panelu, se kamery na ramenech dvou robotů naklonily dovnitř a venku se ozvalo několik výkřiků a nadávek.

Amelia je slyšela skrz reproduktor skafandru, ale nevěnovala jim sebemenší pozornost.

Záběry máme a právě teď jsou vysílané do počítačů po celém Institutu. Můžeme mnohem víc získat než ztratit, když se do toho pustíme hned, pomyslela si a dál pokračovala v oddělování desky.

Seshora na ni dopadl stín. „Přestaň s tím ksakru, jsi šílená!“ křičela na ni Val skrz link skafandrů a patrně se chystala spustit dovnitř, ačkoli by tím bezmála přistála Amelii na hlavě.

Amelia vytrvale řezala dál. jen jedna strana.

„Jdu dolů, Amelie, slyšíš?!“

Zrychlila. Zbývalo jenom pár centimetrů.

Val nahoře váhala; spouštět se do těsného prostoru k Amelii se zapnutým řezákem jí zjevně ani ve skafandru nepřipadalo jako nejlepší nápad – ale pak se odhodlala, její nohy na chvíli zaclonily Amelii výhled na desku a pak jí přistála přímo na kolenou právě v okamžiku, kdy Amelia vypnula řezák.

Dívaly se na sebe tváří v tvář, průzory jejich helem se téměř dotýkaly.

„Okamžitě pojď se mnou ven,“ řekla nekompromisně Val.

Amelia se místo toho jen usmála, nadzdvihla se, až o sebe přilby skutečně ťukly, a za zády Val nahmátla řídicí desku a sundala ji.

Valerie ji chytila za ruce. „Zbytek už nech na robotech. Jinak jsi z projektu venku.“

„Moje rodina tenhle projekt platí.“

Amelia se jí vysmekla a rychle sáhla na odkrytý panel.

Nic neviděla, ale tušila, co kde může očekávat. Vsadila vše na to, že je to výroba Fengu z Vodnáře, jejichž stroje často sama upravovala – a než ji při veškerém smýkání se v těsném vnitřku lodi mohla Val znovu znehybnit, dosáhla Amelia svého.

Prostor zaplnilo jasné měkké světlo.

„Můj ty bože,“ vydechla Val a její stisk povolil.

Amelia fascinovaně hleděla na rozsvícenou konzoli. Vztáhla k ní prst a jemně se jí dotkla.

Málem si ani nevšimly, že se otvor nad nimi neslyšně uzavřel.

Nastalo ticho.

Z rádiové komunikace skafandrů slyšely Val s Amelií jen zvuk vlastního dechu.

To přimělo Amelii podívat se nahoru.

„Rudolphe,“ zašeptala mimoděk. „Jsi tam?“

Nic se neozývalo.

I Val už viděla, co se stalo. Pokusila se vstát a dosáhnout na strop vajíčka; sotva se ho dotkla špičkami prstů.

„Neslyší nás, že?“

„Nejspíš ne,“ přitakala Amelia.

„Takže jsme na to samy.“

„Pokud se někdo nepokusí ho otevřít stejně jako já.“

„Pokud se jim to podaří, když už jsme uvnitř.“

„Jsi optimistka.“

„Já vždycky,“ zavrčela Val. Zabušila na stěnu sféroidu, ale téměř to nebylo slyšet.

„Vnitřní povrch je zvláštní,“ poznamenala Amelia. „Pružný, ale velmi pevný. A to světlo, které produkuje, vypadá jinak než jako běžné diody nebo integrovaná bioluminiscence. A Val – vidíš tady někde něco dost velkého na to, aby to dokázalo recyklovat vzduch alespoň pár dní? A nějaký prostor na uskladnění zásob?“

„Kdokoli byl v téhle skořápce, musel být během cesty uspaný. Tady by za pár dní zešílel i už předtím nejšílenější člověk,“ odtušila Val. Amelia přes sklo helmy a ve slabém měkkém světle neviděla jasně její tvář, ale zdálo se jí, že bojuje s panikou.

„Jen pár minut a dostaneme se odsud. Ostatní znovu otevřou průlez.“

„Nebyla bych si tím tak jistá.“

Amelia se povzbudivě usmála. „Vsadíme se?“

Víc až v Elysiu ;). A mám dobrou zprávu pro všechny nedočkavé čtenáře: závěrečný díl trilogie, Hvězdoměnci, vyjde už koncem června!

novakova-hvezdomenci

Zaříkávač lodí: ukázka z Terry nullius

Časopis XB-1 minulý týden zveřejnil rozsáhlou ukázku z Terry nullius: předmluvu a část Vykradačky hrobů, úvodní povídky Martina Gilara. Pokud vám to ale ještě nestačí, přináším také krátkou ukázku ze začátku vlastní povídky Zaříkávač lodí.

I v dnešní osvícené době je rozšířenou pověrou, že pokud rozbijete zrcadlo, přinese vám to sedm let neštěstí. Nikde se ovšem neříká, co se stane, pokud začnete s rozbitým zrcadlem a poslepujete střípky dohromady. Nejspíš si k tomu budu muset něco vymyslet. Nebo vám koneckonců můžu říct svůj vlastní příběh – příběh rozbitého zrcadla.

Mohl bych začít před čtyřiatřiceti subjektivními lety, v momentě, kdy jsem byl počat, už tehdy rozbitý. Nebo vás můžu zavést rovnou sem: nahlížející do temnoty a uvažující o tom, co znamená. Tohle totiž není žádná obyčejná temnota. V infračerveném spektru září jen nepatrně víc než pozadí. Mohli byste si ji splést s extrémně chladným a tmavým hnědým trpaslíkem, dokud byste nezměřili hmotnost, gravitaci a složení. Pak byste se ocitli tváří v tvář problému. Věc, kterou se snažíte tak pečlivě popsat, je černý trpaslík; pozůstatek dávné hvězdy. Opravdu dávné. Pokud jste dávali pozor na hodinách fyziky, možná jste už zalapali po dechu a vykřikli, že to není možné.

Ale empirie vám dává na frak. Nemožnost existuje, měření byla nesčetněkrát zopakována a všechna vedla ke stejnému závěru. Tento skandální objekt však pozorujete ze vzdálenosti několika světelných let. Zoufale toužíte prozkoumat ho zblízka. A tehdy vstupuji do příběhu já, společně s Giordanem Brunem a čtyřmi dalšími slavnými mysliteli vskutku kosmické perspektivy.

***


Pokračovat ve čtení →

Svět knihy 2015

Letošní Svět knihy se vydařil skutečně výborně. Křty Elysia a Terry nullius proběhly skvěle, beseda o space opeře se ubírala zajímavým způsobem a pořadu se zúčastnila i většina autorů povídek z Terry nullius. Své nové knihy pokřtili i Jan Kotouč a Lucie Lukačovičová, Vlado Ríša promluvil o historii, současnosti i budoucnosti časopisu XB-1, časopis Pevnost spolu s nakladatelstvími Brokilon a Fantom Print zorganizoval příjemnou party a především všude bylo plno knih! Zkrátka příjemná a inspirativní akce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pozvánka na křest Elysia a Terry nullius!

Čas běží jako o závod, a tak už tu máme jak Terru nullius, tak Elysium… Dovolím si vás proto všechny srdečně pozvat na jejich křest!

Vesmír patří vyvoleným! Tak zní titul besedy o space opeře a military SF, která se koná v sobotu 16. května od 13:00 do 13:50 na Světě knihy v Praze. Nezůstane ale jen u besedování! Zároveň se pokřtí několik horkých novinek nakladatelství Brokilon: má antologie Terra nullius, první dva díly mojí trilogie Blíženci (zbrusu nové Elysium a první díl Prstenec prozření) a román Světlo pulsaru Aleše Pitzmose. Máme se tedy hodně na co těšit! Já i Aleš vám na místě můžeme knihy znehodnotit svými podpisy, stejně jako téměř celá sestava autorů z Terry nullius, jelikož se dočkáme Lucie Lukačovičové, Hanuše Seinera, Tomáše Petráska, Tomáše Dostála, Karoliny Francové i Petry Pecharové. Vzhůru tedy do vod neznáma, vesmírných dálav a úžasných dobrodružství! Budeme se na vás těšit tam za zrcadlem!

A abych nezapomněla na další novinku – Cristian Tamas, redaktor portálu Europa SF a webzinu Fantastica.ro, se mnou připravil rozsáhlý rozhovor. Přečíst si ho můžete zde.

cropped-obalky5.jpg

terra-krest

Academia Film Olomouc

Příští týden se v Olomouci koná AFO (Academia Film Olomouc). V úterý 14. 4. od 16:00 tam budu mít přednášku o podpovrchových oceánech a každý den dopoledne kromě soboty budu vypomáhat s pokusy kolegů. Budeme tam moci zjistit váš Rh faktor a pozdější ELISA analýzou i pozitivitu či negativitu na toxoplasmosu (pokud si necháte našimi mediky odebrat pár mililitrů krve). A pokud vám to jako důvod nestačí, přednášet tam v pátek a sobotu budou i Lawrence Krauss a Richard Dawkins!

V dohledné době budu poměrně zaměstnaná dokončováním diplomové práce, přednášením, psaním a překlady článků, ale v květnu můžete očekávat článek o transhumanismu (související s plánovanou antologií Terra nullius) a v červnu ještě více. A aby vám to nebylo líto, můžete příští pátek zamířit na web Theme of Absence, kde mi vyjde kratičká experimentální povídka.

Publikování v zahraničí: nový kurz

Od doby, kdy jsem publikovala své první povídky za hranicemi v Penny Dread Tales a Clarkesworldu, mi občas chodí dotazy, jak se český autor může prosadit v zahraničí, jestli je lepší si práce překládat, nechat přeložit nebo psát rovnou cizojazyčně, jak vůbec zjistit, kde publikovat… Rozhodla jsem se proto přichystat kurz, kde se budu věnovat právě představení možností publikování v zahraničí, způsobům „jak na to“ a výhodám i nevýhodám psaní a publikování v cizích jazycích. Vzhledem ke svým zkušenostem se budu soustředit na angloamerický trh, ale alespoň krátce zmíním i jiné možnosti.

Detaily kurzu si můžete prohlédnout na NaučmeSe.cz, první termín se koná v pondělí 23. března od 16:00. Kurz se brzy objeví také na WritingWorkshop.cz – a pokud vás tamní kurzy a workshopy pro spisovatele zaujaly, můžete se přijít podívat na představení Writing Workshopu v pondělí 9. března od 16:00 ve smíchovské pobočce Městské knihovny Praha.

Angloamerický trh je svět mnohem větší konkurence, ale zároveň i daleko širších možností, a autorům, kteří to myslí s psaním vážně a rozumí si s angličtinou nebo jsou schopni si zajistit překlad, se snaha o vstup na něj určitě vyplatí. Nemožné to očividně není; v letošním roce by mi měly anglicky vyjít přinejmenším dvě povídky a několik článků – a třeba to vyjde i dalším autorům, kteří to momentálně zkoušejí s překladem. Zůstaňte na příjmu!

Ukázka z Odvrácené strany

Březen se blíží a s ním i napjatě očekávaná antologie space opery sestavená Robertem Pilchem, Capricorn 70, která vychází ve středu 4. března. Abych vám trochu ukrátila čekání, podělím se o krátkou ukázku ze své povídky Odvrácená strana, která je součástí antologie. Uhodnete, v jakém prostředí se povídka odehrává a jaká inspirace k tomu vedla?

Sněžení během posledních dvou hodin zesílilo. Na denní straně poslední dobou narůstala aktivita. Tady, stovky kilometrů bezpečně za terminátorem, se nepatrné vločky kondenzovaného železa a titanu pomalu snášely k zemi. Kovový sníh byl pouhým okem neviditelný, částice měřily sotva mikron. Padal však neustále po mnoho milionů let; dost na to, aby se tu nahromadilo bohatství v pročištěných rudách.

„Na šestce všechno v pořádku,“ oznámil Linus a zavřel za sebou dvířka titěrné kontrolní místnosti. „Přesouvám se k pro dnešek poslední.“

Jaderným rozpadem poháněné pece se tyčily ve věčné noci a chrlily jeden kompaktní blok železa či titanu za druhým. Několik z nich také zpracovávalo jiné kovy: hliník, chrom, nikl… Neúnavné vlaky a občasný rover je sem přivážely z míst těžby.

Linus se nemohl dočkat, až jeho procházka venku skončí. Vizuální inspekce strojů byly převážně zbytečné a zastaralé, ale pořád byly povinnou součástí zdejší práce kvůli „co kdyby“ a lidské vynalézavosti.

„Vracím se,“ ohlásil konečně a zamířil ke kolejím, kde čekal jeho malý vůz.

„Už zase se snažíš pokořit rekord v rychlosti inspekce?“ odpověděl mu hravý hlas.

Linus se drobně zamračil. Miranda ho vždycky škádlila, když byla řada na něm jít ven. Zdálo se mu, že ona si zdejší krajinu užívá – on rozhodně ne.

antologie-capricorn70

Prstenec prozření právě vyšel!

„Co může srazit na kolena celou civilizaci? Válka? Vyčerpání zdrojů?“
„Totální prohra. Vědomí, že je konec, dál už to nejde.“

Stalo se snad něco takového pradávné civilizaci Hvězdoměnců, která po sobě zanechala jen síť mezihvězdných zkratek? Je to důvod, proč je tunelů konečné množství a lidstvo nyní naráží na jejich limity?
Aby pronikalo dál do vesmíru, musí se naučit vytvářet nové tunely – zatím však plně nerozumí ani principu těch současných. Kdo by si také dokázal představit procesy na mnoharozměrné úrovni?
Možná člověk, který už není tak docela člověkem, jak ke svému šoku zjistí kyberneuroložka Celeste Hewittová v nejpodivnějším případu své značně neortodoxní praxe. Mohou být dva znetvoření mutanti, které s vypětím sil udržoval při životě ilegální genový inženýr, jedním z kousků skládačky vedoucí k novým mezihvězdným tunelům? A mohou pomoci informace, které má na despotické Nirváně s nasazením života získat elysijský agent, který nezná ani své vlastní jméno a mívá nebezpečné sny?
Další dílek možná spadl do klína trojici vědců, kteří cesty zkoumají – ti se však musejí dát na zběsilý útěk před nepřáteli. A postupně se schyluje k nové válce…

Román Prstenec prozření, první část sci-fi trilogie Blíženci, nyní vyšel jako elektronická kniha a od úterý 10. února bude k dostání i v tištěné podobě.

novakova-prstenec-prozreni